Ještě žiju...

Po měsící příspěvek. Skutečně se potvrzuje, že čím více člověk píše, tím méně má chuť ještě něco datlovat do blogu.
Nicméně míra mé únavy mne pravděpodobně dohnala k dalšímu příspěvku, abych na tyhle stránky vlil trochu krve. Tedy do nich. Ano, blábolím,
ale v rozmezí 36 hodin jsem absolvoval pět zkoušek, napsal články v souhrnné délce cca 20 tisíc znaků a naspal kolem sedmi hodin ve třech dnech. Mám právo blábolit.

Ale k věci. V rámci nutného relaxu jsem si zašel do kina a zjistil, že české lidstvo spěje k nutnému profackování. Už není koho okřikovat v sále, člověk by musel házet granáty, protože kecá každý. Fajn. Když se pak podívám na diskuse Hrej a jiné, co nenajdu? Bandu vylíhlou z Big Bang Theory, která ze svého internetového anonymního koutku a iluzorní identity nickového avatara dští nenávist a kritiku na všechny strany. Neumí se chovat, neumí formulovat argument tak, aby nepřetékal nenávistí a vědomím vlastní nedotknutelnosti (nu, on je často problém formulovat jakýkoliv argument) a tak jen cintají, uplivují si a degenerují. Což je mi líto pro toho jednoho ze sta, který přijde s něčím podnětným, ale nemůže se divit, že už celé diskuse nikdo nebere vážně a působí spíše jako takové zoo. A to jsem na zviřátka zlý.
Ale ono tu ani nejde o syndrom internetu, míra bezohlednosti a sociálního sobectví začíná být vážně celospolečenská. Když vidím co si někteří 12-20 adolescenti dovolí, jsem u vytržení. A přitom pořád žijí v představě, že se jim nic nemůže stát, že je společnost ochrání, protože oni jen, vulgárně řečeno, držkují. Nedávno jsem viděl dvojici dívek (cca 16-18), která se v trolejbusu hodně silně navážela do dvojky bezdomovců. A to nebyli žádní roztřesení stařečci, ale chlapi, kteří kdyby neměli dobrou (připitou) náladu by s dívenkami vytřeli podlahu a ty by byly rády, kdyby to končilo jen u modřin.
Zajímalo by mne, co by dělaly, kdyby se ta iluzorní stěna společnosti, v níž je přece nikdo nenapadne, protrhla. Asi by ječely o pomoc a šokovaně by zjistily, že tam nestojí policista, který by je zachránil. A to si velká část dnešní "omladiny" (a nejen jí!) neuvědomuje – mlít pantem a být provokativně bezohledný nic nestojí, ale jednou se to všechno může vrátit jako bumerang. Minimálně mnozí dosáhnou toho, že se stanou opovrženíhodnými figurkami, které nikdo nevezme vážně. Já už bych z nich postavil nemalé diorama...

Ano, blábolím. Ale mám na to právo, protože jsem unavený a asi misantrop. Což je možná jediná logická cesta jak reflektovat některé rysy dnešní společnosti. Dobrou.

Paradoxy

Víte co je paradox? Když jsou na 17. listopadu zatčeni lidé, protože mají vlajku neodpovídající vládnoucímu establishmentu. Nepřipomíná vám to něco? Jen trochu...

Celý článek

US Army zaútočila na syrskou vesnici

Ve třičtvrtě na pět místního času zaútočil výsadek osmi mužů na soukromý dům v syrské vesnici Sukaríja. Zde zabil osm lidí a zase odletěl. Pentagon odmítl na protesty syrské strany jakkoliv komentovat, mluvčí americké armády říká, že se událost vyšetřuje. Pokud se informace potvrdí, jde o zarážející porušení teritoriální suverenity státu, stejně jako zavraždění jeho občanů.

Fašismus Rádia Wave!

Mohl bych to překládat, celou kauzu vyložit znovu, ale porč, když v tomto příspěvku to udělal Case. Celý případ je ale děsivý. Tupá hloupost neorientujících se lidí, kteří navíc nad sebou nemají žádný dozorčí orgán, který by zastavil tuto samolibou zlovůli (jinak to fakt nejde říct). Strojový (doslovně!) překlad textu písně, v němž stačí, aby byl pojem svastika a už je fašistická!

Mimochodem za věty "Já bych byl zastáncem toho, aby, pokud by mělo existovat rádio pro mladé, aby to byla mainstreamová záležitost, která bude mít dopad na širokospektrální skupinu mladých lidí, převážně studujících, středoškoláků a vysokoškoláků. Tato menšinová skupina podle mého názoru není budoucností tohoto národa, anebo jenom velice ojediněle" děkuji. Asi začnu poslouchat Wave.

Co na tom, že píseň svastikou obviňuje jiné. Jsou tu dvě možnosti.
1) Rada Českého rozhlasu jsou naprostí idioti.
2) Rada Českého rozhlasu se prostě chce zbavit Rádia Wave.

Celý článek

Piš nebo tě sní myš

Asi nikoho nepřekvapí fakt, že čím víc člověk píše (za peníze), tím menší chuť má psát něco na blog. Chuť a síly. Tedy ne že by nebyly nápady, ale nějaký chytrý program by musel přenášet myšlenky rovnou na monitor. Když si po půldenním psaní najdu čas, první co mě napadne není další zasednutí k počítači. A kupodivu ani ne konzoli, nějak si čím dál tím víc vážím času, který mám na čtení.

Takových věcí a tak málo času. Filmy, hry, politika, kultura. Lidi. Kupříkladu profil komentářového diskutéra (aj, to by bylo krvavé). Mýty o politice. Hry. Islám (jak vděčné a věčné téma). Na druhou stranu je to ale únavné. Přijďte někam a přesvědčujte lidi s předsudky, že ne všechny filmy z USA jsou "komerční sračky". Jděte jinam a vysvětlujte, že ne každý muslim se jim chce odpálit v obýváku. O kus dál zas braňte hry, že to fakt není zábava pro děti. Vyndejte si knihu a hned (se) braňte, že fantasy není jen žánr elfů a draků. Že účast na politice není vždy hrabání v marastu korupce. A fotbal není zábavou primitivů a podplacených rozhodčích. A tak dále a tak dále...

Jenže mlčte, kdy vidíte, jak ty sračky lítaj na něco co si to nezaslouží. Nechci skončit jako "hrdina" ve skvělé divadelní hře Tlustý prase. Nevzdám to. Snad.

Tasteful Empty Thing

Mám rád uzávěrky. Člověk má uprostřed toho všeho shonu fakt dojem, že žije a že to už moc dlouho nebude trvat. Nejlepší to je, když se sejdou třeba dvě najednou. Ale jo, fakt mám rád uzávěrky. Je po nich spousta klidu, můžu čekat menší spoustu peněz a ... no mám je rád.

Vztahy kolem víří. Jeden den jste na svatbě, druhý zjistíte, že další dva kolem vás krachly a doufáte, že se vydáte tou první cestou a ne tou druhou.

Že jste starý poznáte podle několika symptomů. Hezká dívka, kterou zrakem oceníte vám řekne "Dobrý den" a jste rádi, že nejste v tramvaji, protože by vás pustila sednout. – Spolužáci mudrují jak je to mládí na škole divné a pak vyleze, že je jim o pět let míň než vám. – Když vlezete ve škole na záchod, nejdřív vás vyjukaný kluk vyděšeně pozdraví "Dobrý den" a zkusí vás usadit na mísu, protože si z šoku myslí, že jste v tramvaji. Potom zjisíte, že sem nezabloudil ze střední, ale že je to prvák.

Veřejně se přiznám. Vydržel jsem půlhodiny hrát se svou osmiměsíční skoro-neteří vysoce sofistikovanou hru "Kde je strejda? Tady je strejda!". Nevím koho to bavilo víc, ale na závěr mne vděčně pozvracela. Je roztomilá. A je to venku.

Propadl jsem seriálu Battlestar Galactica. Připomíná mi Mass Effect, jen v něm nejsou tak hezký ženský a mimozemšťani. Doporučuji všem. V těch Olmosových jizvách by se ztratila celá Enterprise.

Zapadám starší technikou. Konkrétně se musím nějak zbavit starší funkční CRT televize, starší inkoustové tiskárny a staršího scanneru. Nechce někdo? Mám plnou komoru.

Zase mám o jeden míň

Celý článek

Šumma awílum

Kdybych kdysi nepropadl jiné větvi dějin a záležitostí Blízkého východu, možná (ale asi ne) bych byl dnes tak vzdělaný jako Štěpán. Ale jelikož jsem (neočekávaně) propadl dějinám Muhammadových následovníků a jejich dalšímu osudu, můžu jen tiše závidět takovéto články.

Celý článek

Klasici a Star Wars

Není třeba slov, jsemť okouzlen. Pod obrazem odkaz na celou galerii.

Daniela Drtinová - živoucí tragika české žurnalistiky

Když jsem sledoval dnešní, tedy vlastně už včerejší (rozuměj – z úterý 19.8.) Události, komentáře, musel jsem zaplakat. Při diskusi o Rusko-Gruzínském konfliktu se opět ukázalo, že český veřejnoprávní král je nahý až hanba. Přažil bych tristní chybu jakou je angažování zaslepeného pokrytce a rusobijce (ač tvrdí opak) Štětiny, kterému chybí elementární práce s prameny a schopnost vážné diskuse. Nicméně když dojde na moderování, star Událostí, Daniela Drtinová opět září v celé své kráse. Nepamatuji už, kdo jí jízlivě po dalšm moderátorském extempore pravil "Paní redaktorko, vy tomu moc nerozumíte, že?", nicméně dnes opět poletoval ringem imaginární ručník a paní redaktorka tomu opět moc nerozuměla.
Neschopnost oprostit se od vlastního pohledu na věc vyústila v tragické skákání do řeči Jaklovi (bože, já toho člověka nemám rád, ale...) a zahrávání nepohodlných argumentů pod stůl. Závěrečná konfrontace, kdy koktající moderátorka zmateně blábolí páté přes deváté je jen smutným obrazem veřejnoprávní televize, která jen těží z toho, že Nova a Prima směřují na jinou cílovou skupinu a tak se může za peníze poplatníků vesele prostituovat a ztrapňovat se amatérskými výkony, jaký podala Drtinová. Vydržovat si lidi na podobnou kašparádu totiž může tak Fox a ČT.

Asus EEE901 - Hračka? Ale kdeže...

Po pár týdnech používání Asusu EEE z řady 901 si už snad mohu dovolit vynést pár soudů a pronést pár vět. Velmi často se (typicky hlavně na internetových diskusích) setkávám s názory, že jde o notebook pro děti, napudrované slečny, že jde o hračku. Dosud se mi nepodařilo zjistit co za těmito předsudky stojí. Že by subtilní konstrukce? Tak či tak, EEE je všechno, jen ne hračka. Za necelých deset tisíc naopak nabízí takřka vyextrahovanou užitnost, která jde směrem k praktickému využití než hraní si tím či oním způsobem.

Perfektně totiž naplňuje požadavky, které jsem pro případnou koupi notebooku měl. Ačkoliv jeden doma mám, je jeho mobilní využití značně diskutabilní. Těžký, nepříliš skladný. Pracovně jsem měl zapůjčen vymazlený a krásný MacBook, který se sice činil, ale po 8x jednom dni s ním na zádech mohu klidně konstatovat, že ani ten nebude patřit mezi mé vyvolené. Pro své mobilní pracovní potřeby jsem devadesát procent jeho kapacity nevyužil, zato jsem si solidně zhuntoval už tak nepříliš zdravá záda. Tolik i odpověď těm, kteří posměšně ohrnou rty a utrousí, že si raději koupí nové Centrino za 30 000, které ale budou moci využít doma místo klasického počítače. Jenže to já a podle úspěchu EEE celá řada dalších lidí nepotřebuje. Počítače mám doma tři, já naopak potřebuji něco, co mi po dni užívání neutrhne ruku a co bude nabízet komfort a praktičnost vyšší než doposud mé PDA.

A to právě EEE s kilem váhy má. Model 901 pro mne přinesl oproti průlomové sedmsetjedničce nejen výkonnější procesor Atom ale také větší display, který mi u staršího bratra nevyhovoval. Druhou věcí, kterou jsem od potřebného stroje vyžadoval byla výdrž. Průměrná doba dvou hodin provozu o většiny notebooků je směšně nedostačující a tady si mne EEE získalo definitivně. 901 totiž při běžném provozu zvládá 5-6 hodin (podle míry využití WiFi, BT apod), což je už mnohem lepší cifra. Tohoto čísla dosahuje s využitím SSD disku a absencí CD/ DVD mechaniky. Dosud moc nechápu pokusy o konkurenci v této kategorii notebooků přinášením modelů s klasickým HDD, který sráží výdrž zpět na ony dvě, přinejlepším tři hodiny.

Peníze tedy změnily majitele a malé černé EEE taktéž. Rozhodování zda Linux či XP rozhodl sám dodavatel, nicméně k Windows bych se sám asi přiklonil kvůli několika pracovním programům, u nichž není kompatibilita s Linuxem zajištěna. Přístroj je skutečně lehký, prostorově zabírá minimum místa a zároveň nespadá do nepoužitelné miniatury (na klávesnici si chce tak den či dva zvykat, ale pak ani mé velké prsty neměly problém). Start XP je rychlý, půlminuta se dá s dobrým servisem udržet. Výkonově pak EEE901 nabízí příjemný kompromis mezi účelností a rozšířenými možnostmi primárně díky hbitému Atomu. Nepotřebuji přehrávat HD videa, která by mrňouse hodně potrápila, ale v případě potřeby není problém klasické video a la DivX, mov apod sledovat. Kapacita disku je dostačující, další rozšíření je možné pomocí SDHC karty, ke které jsem se nakonec uchýlil, abych na ni umístil instalace, jimiž nechci zasvinit ani jeden z interních (4 plus 8GB) disků. Hodně příjemným překvapením je síla WiFi, která předčila USB dongly, které mám doma a zvládala chytit signál i skrz několik stěn. Podobně je na tom i zabudovaný BlueTooth. Display je vybaven i webkamerou, kterou ale vůbec nepoužívám a tak nemohu referovat.

Hodně mne překvapilo, že oněch avizovaných šest hodin výdrže je skutečně při běžném chodu, nikoliv při úsporném režimu (EEE umí sám přepínat mezi několika profily spotřeby). Výtku mám k povrchu, který v úpravě lesklého plastu slouží jako ukázka toho, jak moc máte mastné prsty i když jste si před pěti minutami myli ruce. Mat by byl mnohem vhodnější a na černé se otisky vysloveně vyjímají.

Pro koho je tedy EEE určeno? Pro ty, kteří potřebují pracovat po většinu dne a nemají chuť sebou táhnout své tříkilové miláčky. Zároveň je pro ty, kteří nemají kdy nabíjet po dvou hodinách vymlácenou baterku a nebo nemají prostor k manipulaci s nabíječkou. EEE se tak stává ideálním i pro vysokoškoláky, jimž nabídne ideální "notebook", který se v případě obzvlášť zábavné přednášky umí proměnit v přehrávač divxu a nebo se uchytí na nějakou WiFi, obojí aniž by se strojově zadýchával.

Chajimova nóta

Když dojde na Izrael, často si s Chajimem neporozumíme, ale když dojde na jiné věci, můžem být v jedné partě. Další skvělý (a obdivuhodně dlouhý) příspěvek na téma Zlý machometán – Mohamedáni, to sou pohani, kaťata maj roztrhaný, smrkaj do dlaní

Celý článek